
Kromě zakázkového focení existuje svět, kam chodím hledat ticho, příběhy a občas i adrenalin. Je to únik od reality, kde se zastavil čas.
Dokumentuji opuštěná místa, která jsou plná tichých svědectví a otázek, na které hledám odpovědi. Spousta z těchto lokalit časem chátrá nebo je nenávratně srovnána se zemí.
Tato sekce je mým osobním archivem, ve kterém se snažím zachovat tyto příběhy dříve, než upadnou v úplné zapomnění.
Příběh slévárny začal v roce 1961, kdy se na rozlehlé ploše začal budovat kolos čítající desítky objektů, od modeláren až po pracoviště pro zpracování kovu. Po zahájení výroby v letech 1964–1965 se místo proměnilo v rušné centrum. Vrchol své éry slévárna zažívala v roce 1983, kdy z jejích bran putovaly desítky tisíc tun produktů.
Po roce 1990 přišla éra změn, privatizace a následného útlumu, který v roce 1999 vyvrcholil konkurzem. Areál však neosiřel nadobro – pod novým vedením se od roku 2004 transformoval na exportně zaměřenou výrobu specializovanou na ocelové odlitky pro kolejová vozidla, především pro nákladní vagony. I přes toto zaměření však po roce 2007 přišly krizové časy, které v roce 2017 definitivně uzavřely kapitolu slévárenství v tomto areálu.












Původně švýcarský vlak, symbol preciznosti a luxusu, se stal pomníkem nenaplněných vizí. Souprava byla převezena do Čech s ambiciózním plánem na kompletní renovaci, která se však nikdy neuskutečnila. Vlak tak zůstal uvězněn v čase na zapomenuté vlečce.
Dnes vlak působí jako scéna z filmu – soupravu tvoří lokomotiva, jídelní, lůžkový, kupečkový i smíšený vagon. Vnitřní prostory jsou vyplněny tichem, prachem a melancholií, která toto místo obklopuje.















































































































